Sen IX.

29. září 2006 v 23:01 | Misha |  FF- Sen
....Všade bolo len ticho a tma.
Potom som otvorila oči a videla som pred sebou Billa. Usmiala som sa a boli sme obaja veľmi kludní.
Ked podišiel ku mne bližšie tak som si všimla že má krídla. Pozerala som neveriacky a stále som nechápala kde sme.
Bill ma pobozkal a pošepkal mi:,, Sme konečne navždy spolu, aj ty si anjel Miši." ukázal mi na krídla.
Zrazu som si všimla že sa začínam strácať....proste som mizla.
Ani som nestihla Billovi povedať - Ľúbim Ťa!
Teraz som už naozaj otvorila oči a bola som na izbe v nemocnici, pripojená na "milion" pristrojov.
Ale ked som si uvedomila že ešte pred sekundou som bola v nebi a ešte aj s Billom, tak som sa bez váhania odpojila.
Trochu som krívala a bolela ma hlava a brucho..
Išla som zmatene po chodbe a myslou mi bežalo:,, Och..Bill! Že si neostal tam kde sme sa ešte pred chvílou objímali?! Že si sa vrátil tak ako ja!" až ma niekto chytil za ruku.
Zvrtla som sa a zároven sa chytila za hlavu, bo sa mi zatočila.
Bol to Tom, ten mal "iba" zlomenú nohu...aj s Kačou, tá mala iba malé zranenia.
Pozerali na mňa so slzami v očiach. No Tom plakal..
Som sa zdesila tej predstavy, že prečo! Tušila som to!
,,Miši je ti lepšie?! Iba pred pol hodinou nás sem doviezli, šofér bol na mieste mrtvy!" starostlivo povedala Kača a objali sme sa.
Môj zrak sa stále upieral na Toma. Sklonil hlavu.
,,Tom čo sa vlastne stalo?! A kde je hlavne Bill?!" opýtala som sa tralavým hlasom. Tom sa ešte viac rozplakal. Pochopila som to aj bez slov.
Iba mi ukázal na izbu oproti-číslo 13.
Rozbehla som sa, aj ked s bolestou, na trinastku.
Vbehla som bez klopania a zbadala som ležiaceho Billa!
Dostala som záchvat plaču, ked som videla že lekári si so smútkom v tvárach umývajú nástroje!
,,NIE! BILL ŽIJE!" začala som kričať.
,,Prosím nechajte ma s ním chvílu o samote." poprosila som už kludnejšie. Lekári odišli.
Vrhla som sa na Billovu hrud.
,,Nie Bill, toto mi nemôžeš urobiť! Ako ma môžeš opustiť?! Prečo?!" vzlykala som a stále som ho hladila po jeho jemnej tvári.
Po chvíli som od vyčerpania a bolesti zaspala pri Billovi.
Snívalo sa mi o ŇOM...o našich spoločných krásnych chvílach...o našich záchvatoch smiechu...o našich nežných bozkoch..
Zrazu som sa prebudila......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucia-adminka Lucia-adminka | E-mail | Web | 30. září 2006 v 9:31 | Reagovat

misiiiiiiii este ze ideme dnes spolu von kokos ja som to ani precitat nevedala  som vedela co sa stane dopredu...teraz som ja mala uuuuplne trasuci sa hlas!!!!=[

2 emula emula | Web | 30. září 2006 v 12:45 | Reagovat

ty woe...x(..dufam ze bude pokrackooo!!!

3 michaela115 michaela115 | Web | 6. října 2006 v 17:15 | Reagovat

to kolkokrat si sa budila? Ani nevies jak si ma vylakala

4 romy romy | 7. října 2006 v 23:01 | Reagovat

boze misi,ja ta asi fakt zabijem,kvoli tebe som musela revat,si namapatas jak som havorila,ze nemam rada depresivne ff?fakt som revala tato ff je fakt smutna...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama